Navigace
Výběr jazyka
Obsah
K autorství náhrobku Osteina-Dalberga
Jana Bisová
Tiskem vyšlo: Dačický vlastivědný sborník, r. II, 2003, s. 203-204.
V prvním čísle Dačického vlastivědného sborníku byl uveřejněn článek o stavebním vývoji a současném stavu státního zámku v Dačicích. V popisu zámku je zmíněn také pomník Friedricha Osteina-Dalberga, umístěný ve schodišťové hale zámku. Tehdy jsme ještě museli konstatovat, že autor pomníku není znám; předpokládalo se pouze, že dílo pochází z okruhu blízkého klasicistnímu sochaři Antoniu Canovovi (1757-1822). V rodinném archivu Dalbergů, přesněji v pozůstalosti Karla Dalberga, který nechal pomník zhotovit, se nenašla žádná korespondence či účty, které by identifikaci autora pomníku napomohly. Bylo nutno postupovat jinak; vytipovat sochaře, kteří se zabývali počátkem 19. století sepulkrální tvorbou, a to nejspíše ve Vídni. Díky studentce, která si právě toto téma vybrala pro svou práci, jsme se dozvěděli, že jedním z takových sochařů byl Leopold Kiesling. V seznamu jeho děl uvádí biografická literatura také náhrobek Friedricha Osteina-Dalberga!
Leopold Kiesling žil v letech 1770-1827. Vyučil se truhlářem, od roku 1790 pracoval u vídeňských sochařů Josefa Strauba a Josefa Schrotta a vedle toho studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Další studijní pobyt v Římě, který trval téměř 10 let, mu umožnil kurátor akademie, rakouský státník a diplomat hrabě Philipp Cobenzl. V Římě Kiesling studoval antické umění a pracoval pod uměleckým vlivem sochařů Kocha a Canovy, který mu také dopomohl k prvním zakázkám. Po návratu do Vídně v roce 1810 byl Kiesling jmenován dvorním sochařem a obdržel četné zakázky od dvora i rakouské šlechty. Kromě náhrobků, mj. i pro Philippa Cobenzla (+1810), vytvořil mnoho portrétních bust i díla s mytologickými náměty. Z významných prací tohoto druhu uvádí literatura sousoší tří Grácií, sochu Psyché a sochy alegorií pro liechtensteinský zámek v Lednici na Moravě. Pro město Brno vytvořil bustu rakouského císaře Františka I., za kterou mu bylo uděleno čestné občanství města. Kiesling byl jedním z prvních sochařů, který začal ve své tvorbě používat vedle cararského mramoru také bílý tyrolský mramor. Z tohoto mramoru vznikl také mezi lety 1815-1821 náhrobní pomník Friedricha Osteina-Dalberga, majitele dačického panství. Friedrich zemřel předčasně ve věku 27 let v roce 1814 ve Vídni, patrně na následky zranění a válečných útrap z protinapoleonského tažení. Byl pochován u augustiniánů ve Vídni, jeho bratr a dědic Karel však zamýšlel vybudovat rodinnou hrobku ve farním kostele v Dačicích a uložit bratrovy ostatky tam. Dvornímu sochaři Leopoldu Kieslingovi zadal zhotovení náhrobního pomníku a je možné - ale zde se zatím pohybujeme na poli spekulace - že jeho záměrem bylo umístit tento náhrobek do farního kostela. Vybudování rodinné krypty pod kostelem se však patrně zdrželo. Mezitím začala v roce 1832 přestavba dačického zámku a architekt Karl Schleps zakomponoval náhrobek do prostoru schodišťové haly, kde se nachází dodnes.
Busta zemřelého je umístěna na čtverhranném sloupu s nápisem "DER BRVDER DEM BRVDER ALS DENKMAL SEINER LIEBE AVCH IENSEITS DES GRABES". Zda busta odpovídá podobě zemřelého, nevíme, protože jiný portrét Friedricha Osteina-Dalberga není znám. O sloup se opírá truchlící anděl, u paty sloupu leží antikizující vojenské symboly - kyrys s draperií, štít, meč a přilbice. Celá skulptura z bílého mramoru je umístěna na soklu a třech stupních z leštěné žuly. Na soklu je mezi kovovými reliéfy ve tvaru pochodní nápis:
FRIEDR. K. A. H. GRAF. VON. OSTEIN. AVS. DEM. GESCHLECHTE
DER. KAEMMERER. VON. WORMS. FREIHERRN. VON. DALBERG
ERBE. SEINES. OHEIMS
DES. GRAFEN. IOH. F. K. M. VON. OSTEIN. IM. IAHRE. MDCCCIX
DESSEN. NAMEN. VND. WAPPEN. ER. FÜHRTE
IN. K. K. OESTERR. KRIEGS=DIENSTEN. IN. DEN. FELDZÜGEN
DER. IAHRE. MDCCCXIII. VND. MDCCCIV
GEB. DEN. VIII. OCT. MDCCLXXXVII. GEST. DEN. XXII. NOV. MDCCCXIV.
Celý náhrobek je vysoký 320 cm a má inventární číslo D 659. Je velmi zachovalý díky tomu, že je umístěn v interiéru a chráněn před povětrnostními vlivy. Schodišťová hala se stala důstojným prostředím pro toto hodnotné dílo klasicistního sochařství počátku 19. století.
Literatura:
[1] HORMAYR, Josef von: Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst, Jhrg. 12, 1821, s.134-135.
[2] WURZBACH, Constant: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Wien 1864, Bd. XI, s. 256-259.
[3] THIEME, Ulrich - BECKER, Felix: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler. Leipzig 1927, Bd. XX., s. 278.
[4] Österreichisches biographisches Lexikon. Wien 1965, Bd. IV., s. 328.
