Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Zámecká knihovna v Dačicích

 

Jana Bisová

 

Tiskem vyšlo: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze, 14/1997, s. 131-140.

 


Zámek a jeho majitelé

Heraldické exlibris mohučského kurfiřta OsteinaDačice byly v 16. století centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu původem z Korutan, jednoho z nejbohatších v českých zemích předbělohorské doby. Krajířové si nechali postavit v Dačicích v krátkém časovém rozmezí let 1579-1591 dva renesanční zámky - tzv. Starý zámek, dodnes zachovaný v původní podobě (dnes sídlo Městského úřadu), a tzv. Nový zámek, o kterém bude dále řeč. Po smrti Oldřicha Krajíře (+ 1600) změnilo dačické panství několikrát svého majitele. Byl to nejprve Vilém Dubský z Třebomyslic, připravený o majetek pobělohorskými konfiskacemi, dále Berkové z Dubé a Lipého, Fürstenberkové a posléze Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu. Tito majitelé ovšem nezanechali po sobě žádnou hmatatelnou stopu v mobiliáři zámku, tím méně v knihovním fondu. Novodobá historie zámku začíná teprve se jménem Heinricha Karla v. Ostein (1693-1742), který dačické panství zakoupil v roce 1728, zámek nechal přestavět a nově zařídit. Položil také základ zámecké knihovně; jeho knihy můžeme dobře identifikovat podle různých provenienčních znaků. Heinrichův syn Johann Friedrich Karl Maximilian v. Ostein (1735-1809) byl posledním mužským členem rodu, a v zájmu jeho zachování adoptoval svého synovce, kterému odkázal nejen nemalý majetek, ale také jméno a erb rodu Osteinů; jeho celé jméno potom znělo Friedrich Karl Anton hrabě Ostein-Dalberg (1787-1814). Tento adoptivní syn ovšem také zemřel bez potomků, šlechtický rod Osteinů tím definitivně zanikl, a majetek přešel do vlastnictví rodu Dalbergů, kteří žili v Dačicích v posledních čtyřech generacích do svého vymření v roce 1940. Jejich dědicové, rod Salm-Salm, už do zestátnění zámku v roce 1945 jeho vzhled a zařízení nijak neovlivnili, i v knihovně jsou jejich stopy jen nepatrné.


Titulní list právnického spisu s podpisem Heinricha Karla OsteinaJak již bylo řečeno, zakladatelem knihovny v Dačicích byl Heinrich Karl v. Ostein, vysoký státní úředník a císařský vyslanec v Petrohradě. Osteinové pocházeli z Alsaska, ovšem v této oblasti, neustále ohrožované francouzskými zájmy, se necítili hospodářsky jistí1 , proto své panství zde prodali a usadili se v roce 1710 v Čechách (panství Malešov u Kutné Hory se zámkem Roztěž) a v roce 1728 na Moravě (panství Dačice). Ponechali si však své paláce v Mohuči a Aschaffenburgu; Heinrichův syn dokonce postavil palác nový v Geisenheimu na Rýnu, takže pouta s Německem zcela nepřerušili. Nicméně dačický zámek nechali přestavět v barokním slohu, interiéry byly nově zařízeny a byly sem přivezeny také knihy. Mezi nimi převládají právnické spisy v latině, opatřené podpisem Heinricha Karla, v mnohých jsou také jeho vlastnoruční latinské vpisky. Najdeme zde ale i díla historická a politologická, např. Machiavelliho Princeps, ...Ursellis 1600, nebo Opere di Nic. Macchiavelli, Nell_Haya 1726, dále Actes et mémoires des negociations de la paix de Ryswick..., A La Haye 1707 - dokumenty důležité pro majetkové poměry rodiny; ale také dílo tématicky v osteinské knihovně výjimečné - Friedrich Rudolph Ludwig von Canitz, Des Freiherrn von Caniz Gedichte, Leipzig u.Berlin 1727. Z majetku Heinrichova bratra, mohučského arcibiskupa a kurfiřta Johanna Friedricha Karla v. Ostein (1689-1763) se dostalo do dačické knihovny kompletní vydání 21 svazků díla Theatrum Europaeum, Franckfurt am Mayn 1639-1738, opatřené heraldickým exlibris vlastníka. Celkem 12 titulů má toto exlibris, nebo dokonce podpis kurfiřtův, např. Albertus Seba, Locupletissimi rerum naturalium thesauri accurata descriptio, Amstelaedami 1734-1735, J.Dumont, Batailles gagnées par le Serenissime Prince Fr. Eugene de Savoye..., A La Haye 1720, Thurnier Buch, Franckfurt am Mayn 1566, Les six voyages de Jean Baptiste Tavernier en Turquie, en Perse, et aux Indes... Paris 1678, Matthäus Merian, Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae..., Franckfurt 1650 - jedno z mála bohemik v dačické knihovně. Pozoruhodný je také svazek mědirytin - portrétů mohučských kurfiřtů, bohužel bez titulního listu, a tedy i bez impresa, vydaný po roce 1763. Na čtyři desítky knih převzal Heinrich Karl v. Ostein z rodinné knihovny své první manželky, rozené v. Berlepsch. Jsou označeny vždy heraldickým supralibros nebo razítkem rodu Berlepschů, výjimečně též podpisem "Sittich Herbold v. Berlepsch" (1673-1712), Heinrichova tchána, vyslance u španělského dvora - z toho důvodu nacházíme v knihovně slovník Le Tresor des devx langves espagnolle et francoise de Cesar Ovdin..., Paris 1660. Ostatní knihy berlepschovské provenience jsou většinou právnické a politologické.

 


Dalbergové a knihy

Karl Theodor v. Dalberg (1744-1817)Šlechtický rod komořích z Wormsu, svobodných pánů z Dalbergu pocházel z Horního Porýní, a lze jej spolehlivě doložit od roku 1239. Vztah Dalbergů ke knihám se dá vystopovat v průběhu celé dlouhé historie rodu. Osobností s úzkým vztahem ke knihám byl wormský biskup Johann v. Dalberg (1455-1503). Ten založil knihovnu univerzity v Heidelbergu "Palatina", jejímž správcem jmenoval humanistu Johanna Reuchlina. Kromě toho vybudoval také bohatou soukromou knihovnu latinských, hebrejských a řeckých knih, které zpřístupňoval učencům2 . Také jeho bratři Friedrich (1459-1506), Dieter (1468-1530)Wolfgang (1474-1522) patřili ke vzdělaným lidem, kteří podle jejich současníka, německého historika a pedagoga Jakoba Wimpfelinga sbírali příběhy a pověsti a pečovali tak o rodný jazyk3 . Další zajímavou informaci najdeme u bratrů Franze Eckenberta (1674-1741)Wolfganga Eberharda (1679-1737), kteří údajně věnovali rodinnou knihovnu, vybudovanou v Mohuči a čítající 7 tisíc svazků, veřejnému užitku4 . Tato knihovna byla umístěna v bočním křídle rodinného paláce "U tří sviních hlav", postaveném v letech 1715-1723. O knihovnu se staral benediktin Oliverius Legipont (1698-1758), díky němuž známe její popis - dochoval se totiž rukopis "Syntagma de bibliothecis celebrioribus urbis Moguntinae", jehož součástí je kapitola "De Bibliotheca Dalbergica"5 . Majitelem velké knihovny byl samozřejmě také Karl Theodor v. Dalberg (1744-1817), mohučský kurfiřt a primas Rýnského spolku, vzdělaný člověk a sám také spisovatel. V erfurtském archivu se dochoval soupis jeho tamější soukromé knihovny, kterou nechal rozdělit mezi evangelické a katolické gymnázium. Tato knihovna měla asi 5500 svazků. Existují také informace o jeho knihovnách v Aschaffenburgu a Frankfurtu n. M., místech jeho působení. Karl Theodor nebyl bibliofil, měl ke knihách ryze utilitární vztah. Údajně 66% jeho knih bylo vydáno po r. 1779, a jen 4% před rokem 17506 . Pozoruhodnou skutečnost uvádí průvodce herrnsheimským zámkem7 , který patřil rodu Dalbergů několik staletí. John Emmerich Acton-Dalberg (1834-1902), vnuk Emmericha Josepha Dalberga, byl vědcem a univerzitním profesorem, a kvůli knihám se zadlužil tak, že byl nucen herrnsheimský zámek prodat. Pozoruhodná je také knihovna v tomto zámku, dnes patřícímu městu Worms; je umístěna v kulaté věži v několika patrech, která jsou propojena malým točitým schodištěm. Původní dalbergovský knižní fond byl však v roce 1883 vydražen8  a knihy dnes v Herrnsheimu uložené již s Dalbergy nesouvisí.


Dalbergovská knihovna v Dačicích

Velká zámecké knihovna v roce 1940Završením obdivuhodného vztahu Dalbergů ke knihám je zámecká knihovna v Dačicích. Je umístěna jednak v místnosti, zařízené Karlem Antonem Maximiliánem Dalbergem (1792-1859) ve 30. letech 19. století (7311 svazků), a zejména ve velké pozdně secesní knihovně, vybudované za jeho vnuka Friedricha Egberta (1863-1914) podle návrhu architekta Hanse Prutschera v roce 1909 (16940 svazků).

 
Vpisek Friedricha Antona Christopha v. Dalberg z roku 1726Řada knih byla do Dačic bezpochyby přivezena z Německa, neboť v nich nacházíme podpisy předků a příbuzných, žijících tam v 18. století, kdy dačický zámek ještě Dalbergům nepatřil. Jsou to většinou rodiče a prarodiče prvního Dalberga v Dačicích, v jednom případě dokonce jeho praděd, Franz Eckenbert v. Dalberg (1674-1741), ve třech knihách je vpisek Friedricha Antona Christopha v. Dalberg (1709-1775). Není bez zajímavosti, že jazykově převládá u těchto knih jednoznačně francouzština. Jednotliví členové dačické větve rodu Dalbergů potom doplňovali rodinnou knihovnu podle svých studijních potřeb a zájmů, takže knihovna je obsahově velmi bohatá a čítá konečných 24 tisíc svazků9 . Knihovna neobsahuje žádné středověké rukopisy ani prvotisky. Nejstarší kniha pochází z roku 1532; je to pojednání o rytířských turnajích od Georga Rüxnera Anfang ursprung und herkommen des Thurniers inn Teutscher nation..., Siemern 1532. 16. století je zastoupeno 20 tisky - je to např. Hartmann Schopper, Specvlvm vitae aulicae. De admirabili fallacia et astvtia vvlpecvlae reinikes... Francof.ad Moen. 1584, Andreas Tiraquellus, De poenis, S. l. t. 1559, Henricus Rantzovius, De conservanda valetvdine liber... Francofvrti 1596, Carolus Stephanus - Johann Liebhalt, Siben Bücher Von dem Feldbau..., Straßburg 1579, Sebastian Franck, Germaniae Chronicon..., S. l. t. 1539. Z dalších pozoruhodných starých tisků je možno jmenovat J. A. Rudolphi, Heraldica curiosa..., Nuernberg 1698, Cyriacus Spangenberg, Adels-Spiegel..., Schmalkalden 1591-1594, Atlas minor Gerardi Mercatoris..., Amsterodami 1607, Jacob Schrenck, Avgvstissimorvm imperatorvm, seressimorvm regvm, atqve archidvcvm..., Oeniponti 1601, Adamus Franciscus Kollar, Analecta monvmentorvm omnis aevi vindobonensia..., Vindobonae 1761-1762, čtyřdílný cestopis Jean Baptiste Du Halde, Description geographique historique, chronologique, politique et physique de l_empire de la Chine..., Paris 1735, další cestopis Pierre Francois Xavier de Charlevoix, Histoire du Paraguay..., Paris 1756. Nechybí ani kompletní dílo Voltairovo (S.l.1784), ani 2. vydání Diderotovy a d_Alembertovy Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des Sciences, des Arts et des Métiers..., A Lausanne et a Berne 1778-1781, 36 sv. Je zde více než stovka titulů antické klasické literatury, většinou ve francouzských překladech. Za zmínku stojí také pozoruhodné dílo francouzské historiografie, 52 svazků edice Petitotovy, Collection complete des mémoires relatifs a l_histoire de France..., Paris 1819-1826, kritické vydání francouzských kronik, pamětí a deníků středověku a raného novověku.


Friedrich Ferdinand v. Dalberg (1822-1908)Karl Anton Maximilian v.Dalberg (1792-1859) a jeho manželka Charlotta, roz. v. Sturmfeder byli milovníky přírodních věd, zejména botaniky a zoologie. V knihovně se dochoval Zweiter Haupt-Catalog der Pflanzen und Obst-Sorten, welche in den Gärten des Carl Freiherrn von Dalberg zu Datschitz vorhanden..., Leitmeritz 1847, a dva rukopisy Charlotty Dalbergové, Namensverzeichniß der jenigen Pflanzen die wir in Oppenweiler, Ischl und Salzburg in den Jahren 1832 und 1835 kennen lernten..., a Namensverzeichniß aller Vögel Deutschlands. Jejich syn Friedrich Ferdinand v. Dalberg (1822-1908), který byl dědičným poslancem panské sněmovny ve Vídni, doplňoval knihovnu politickou, historickou, ale i přírodovědnou literaturou. V knihovně jsou i separáty jeho ornitologických článků, které uveřejnil v časopise Verhandlungen der k. k. zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien. Mnoho knih je označeno osobním razítkem Friedrichovy manželky Kunigundy, roz. v. Vittinghoff-Schell (1827-1892) - je to razítko s korunkou a monogramen "DVS"; některé knihy pocházejí také z majetku její matky, Ludoviky v. Vittinghoff-Schell, roz. v. Loë (1794-1859) - razítko s monogramem "VSL"10 . Friedrichův syn Friedrich Egbert (1863-1914) byl velkým milovníkem umění, cestovatelství a etnografie; většina knih s touto tématikou nese jeho osobní razítko. Sám byl také autorem cestopisu do Palestiny, který je zde v několika exemplářích (Friedrich Dalberg, Palästina, Würzburg-Wien 1892). Odbornou literaturu doplňuje mnoho svazků beletrie, poezie a divadelních her, encyklopedií, slovníků a učebnic, literatury pro děti, mnoho titulů časopisů (za všechny jmenujme Zeitschrift für Bücherfreunde. Jhrg. I.-X. Bielefeld u. Leipzig 1897-1906, věnovaný bibliofilii, typografii, knižní vazbě, exlibris atd.). Knihovna obsahuje také hudebniny, vesměs literaturu klavírní. Větší část hudebnin ovšem byla odvezena v roce 1950 do Moravského zemského muzea v Brně, kde je zpracována a zpřístupněna badatelům (asi 400 signatur).

 


Další provenience

Exlibris Friedrich Egberta v. DalbergKromě již zmíněných podpisů, exlibris a supralibros příbuzných majitelů dačického zámku se další provenienční znaky vyskytují jen ojediněle. S rodem Dalbergů souvisí jméno Jacoba Kertze, rodinného sekretáře na majetkové správě v Aschaffenburgu, odkud přišli Dalbergové do Dačic. Kertzův podpis se vyskytuje v 10 knihách. Souvislost dalších exlibris a podpisů je nejasná - knihy se mohly dostat do majetku Dalbergů koupí v antikvariátě, jak o tom svědčí i občasné vpisky Friedricha Ferdinanda. Ojediněle tedy nacházíme tyto údaje: "Ex Bibliotheca Joannis Ludovici De Tiell", "Ex Libris J.A.J.Hutter", "Bücher Sammlung von Ph.Nathusius", "Hugo Franz Freyherr von Geismar 1773", "Henry Presch, Hamburg", "Peregrin Marie von Menz", "Ex Caroli Ferd.Hommelii Bibliotheca". Zajímavé je heraldické exlibris, sign."Anna Ros.Wicker sc.1779" s textem "Ex libris Joannis Christiani Gerning, Moeno-Francofurtensis", nebo v jedné knize zároveň heraldické exlibris "Charles de Graillet d_Oupeye" a podpis "Charles Mniszech". Vícekrát se vyskytuje podpis či exlibris "Gottlieb Boegner". Jedenkrát bylo nalezeno heraldické exlibris Radeckých z Radče, ostatních několik provenienčních znaků, zejména heraldických supralibros, nebylo identifikováno. Friedrich Egbert v. Dalberg a jeho manželka Karolina, roz. v. Raab, měli také každý své osobní exlibris, sign. "A.Cosmann". Na Friedrichově exlibris je erb doplněn motivem Andělského hradu s mostem přes Tiberu v Římě, který se váže k rodovému privilegiu přednostního pasování na rytíře. Exlibris Karoliny Dalbergové je motivováno jejím vztahem k hudbě - posmrtná maska Beethovenova je doplněná květy a černou rouškou. Tato exlibris se ovšem v dačických knihách nevyskytují, s výjimkou jediného případu. Několik exemplářů se dochovalo v zámeckém depozitáři11 .

 


Zpracování knihovny

Inventární soupis knihovny byl pořízen v roce 1962. V letech 1992-1998 byla provedena katalogizace dačické knihovny pomocí počítače. Základem programu je systém ISIS, upravený na objednávku oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea p. Antonínem Vítkem. Program umožňuje zachytit každou knihu, lépe řečeno popisnou jednotku, podrobným způsobem jak z obsahového, tak formálního hlediska. Kromě základních popisných údajů je tak zaznamenán také podrobný typologický rozbor (typ písma, autora ilustrací, jejich technika a námět), popsána vazba knihy a individuální znaky provenience (exlibris, supralibros, vpisky atd.), ale zejména obsahová hlediska pomocí předmětových, geografických, biografických hesel a dalších klíčových slov. Všechny tyto údaje lze potom zpětně vyhledávat buď ve slovníku klíčových slov, který se při zpracování automaticky vytváří, nebo pomocí kombinace předepsaných symbolů, což umožňuje řešit i poměrně náročné rešerše. Výsledky těchto rešerší lze potom také vytisknout v různé formě: jako bibliografie, katalogizační lístky apod. Databáze poskytuje také zajímavé statistické údaje: můžeme např.zjistit, že v knihovně je 13316 popisných jednotek, jsou zastoupeny knihy v 21 jazycích, vydané v 35 zemích. Jazykově převládá němčina (10767 titulů), francouzština (1618 titulů), angličtina (697 titulů), latina (404 titulů), v češtině je pouze 66 knih. Kromě 20 titulů vydaných v 16. století je zde 188 titulů ze století 17. a 970 titulů ze století 18. Knihovna obsahuje 1663 svazků beletrie, 276 titulů časopisů, 46 různých encyklopedií, 758 cestopisů, 604 biografií, 294 divadelních her atd.atd. Celá databáze je součástí generálního katalogu zámeckých knihoven v oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze.

 


Poznámky:

 1 Chr. von STRAMBERG, Der Rheingau, Bd. I., Coblenz 1861, s. 362. zpět

 2 Johannes JANSSEN, Geschichte des deutschen Volkes seit dem Ausgang des Mittelalters, Bd. I., Freiburg im Breisgau 1883, s. 88-93. zpět

 3 Joseph KNEPPER, Jakob Wimpfeling (1450-1528). Sein Leben und seine Werke... Freiburg im Breisgau 1902, s. 130. zpět

 4 Chr. von STRAMBERG, Das Nahethal, Bd. I., Coblenz 1869, s. 236. zpět

 5 Rukopis je uložen v Hesenské zemské a vysokoškolské knihovně v Darmstadtu, ve sbírce rukopisů pod č. 2702. Plné znění latinského originálu kapitoly "De Bibliotheca Dalbergica" uvádí Reinhard Schneider, Der Dalberger Hof in Mainz und sein Architekt Caspar Herwartel 1675-1720. Worms, Wernersche Verlagsgesellschaft, 1986, s. 203-204. zpět 

 6 Kathrin PAASCH, Die Privatbibliothek Karl Theodor von Dalbergs. In: Carl von Dalberg. Erzbischof und Staatsmann (1744-1817). Hrsg. v. Konrad M. Färber, Albrecht Klose u. Hermann Reidel. Regensburg 1994, s. 192-194. zpět

 7 Irene SPILLE, Schloß Herrnsheim in Worms, Neuss 1988, s. 4. zpět

 8 Catalog der werthvollen und reichhaltigen Bibliothek des Schlosses Herrnsheim bei Worms a. Rh. gesammelt von W. H. Freiherrn von Dalberg... und dessen Sohne Emmerich Joseph Herzogs von Dalberg, welche Montag den 15. Oktober 1883... durch Fidelis Butsch Sohn (Arnold Kuczynski) in Augsburg... versteigert werden wird. S. l. a. zpět

 9 V depozitářích zámku je dále umístěn knihovní fond ze zámku Roztěž u Kutné Hory, který také patřil Osteinům a Dalbergům a dnes není veřejnosti přístupný. V tomto fondu se nacházejí rukopisné oslavné spisy na počest již zmíněného mohučského kurfiřta Johanna Friedricha Karla v. Ostein ze 40. a 50. let 18. století. V mnoha knihách jsou podpisy, vpisky nebo věnování různých členů rodin Osteinů, Dalbergů a jejich příbuzných, které jsou cenným materiálem pro studium osudů jednotlivých knih a jejich majitelů. V této knihovně je celkem 6 665 svazků. zpět

 10 Je pravděpodobné, že Bohumír Lifka ve své stati "Zámecké knihovny v Dačicích. In: Dačice. Státní zámek, město a památky v okolí. Praha 1960." považuje omylem právě tyto knihy za knihy z majetku Sturmfederů. Knihy Charlotty Dalbergové-Sturmfederové jsou však opatřeny pouze jejím podpisem. zpět

 11 V mobiliáři dačického zámku je uložena také sbírka 797 kusů exlibris různé evropské i mimoevropské provenience, kterou shromáždil pravděpodobně Friedrich Egbert v. Dalberg. Většina exlibris pochází z přelomu 19. a 20. století, výtvarně jsou tedy ovlivněna secesí.  zpět

nahoru